Budovy nové generace

Článek je výtahem prezentace z konference Rosenheim Window & Facade 2016 a je otištěn se souhlasem společnosti ift Rosenheim GmbH.

Na stavebnictví v Evropě připadá spotřeba téměř 50 % všech surovin. Kromě toho stavebnictví přispívá téměř 60 % k celkovému objemu odpadu. Vzhledem k tomu, že naše planeta disponuje pouze omezeným množstvím přírodních zdrojů a zejména Německo nemá prakticky žádné surovinové zdroje, stává se problém dostupnosti surovinových zdrojů pro společnosti stále palčivějším. Podle jedné studie se 85 % stavebních a výrobních fi rem již potýká s rostoucími cenami surovin.

Může být překvapením, že problematika surovin je dnes fi rmami vnímána jako naléhavější, než všudypřítomná otázka dostupnosti energií. Mnohé dnes používané materiály navíc obsahují látky, jež jsou zdraví škodlivé. Zejména v oblasti stavebních materiálů se tento dvojí problém stává velkou výzvou pro výrobce jednotlivých produktů, pro projektanty, ale v neposlední řadě i pro majitele staveb.

Aby bylo možné zajistit dostatek zdrojů pro pokračující dlouhodobý růst, musíme opustit cestu lineárních úspor a přejít na cirkulární ekonomiku s obnovitelnými zdroji energie a recyklovatelných materiálů. Restrukturalizace našeho odvětví je primárně motivována novou poptávkou po kvalitě a po vytváření lepších hodnot. Vědeckým základem pro tento posun je přístup „cradle-to-cradle“, který umožňuje implementaci cirkulární ekonomiky ve stavebnictví a v oblasti nemovitostí.

Možné řešení nabízí koncept „cradle-to-cradle“ vyvinutý německým chemikem Michaelem Braungartem. Cradle-to-cradle popisuje princip dvou kontinuálních cyklů:
Spotřební zboží je biologicky rozložitelné a tím se vrací do přírodního cyklu živin. Zboží dlouhodobé povahy je na konci své životnosti separováno na jednotlivé zdrojové materiály a znovu vstupuje do technického cyklu. Původní kvalita materiálu je přitom zachována, čímž se zabraňuje uzavírání cyklu a ztrátě kvality. Všechny látky obsažené v těchto materiálech jsou chemicky čisté a recyklovatelné. Odpad ve své současné formě již neexistuje - zbývají pouze opakovaně použitelné živiny. Tento přístup znamená, že z budov se stanou zásobárny surovin a na konci jejich životnosti budou zdroje znovu použitelné pro výrobu nových produktů.