Když sklo přenáší zatížení

Článek je výtahem prezentace z konference Rosenheim Window & Facade 2016 a je otištěn se souhlasem společnosti ift Rosenheim GmbH.

Hlavní vývoj v oblasti strukturálního zasklení v posledních několika letech lze charakterizovat nárůstem velikosti skel, zlepšením procesu a technologie výstavby či vytvořením základů pro simulační výpočty potřebné pro uplatnění nových velikostí skel v praxi. Zároveň s tím vznikají a jsou uváděny na trh nové polymerové povlaky umožňující bezpečnou výstavbu s použitím nových rozměrů. Sklo se nyní stává „skutečným“ strukturálním materiálem, jenž hraje významnou roli v návrhu stavebních konstrukcí. V návaznosti na přípravu příslušných norem v Německu byly zahájeny práce také na přípravě eurokódu pro použití skla v konstrukcích. Výzkum v oblasti mechanických charakteristik se zaměřuje na jev okrajové pevnosti, zářezy a škrábance, bubliny, či problémy s kontaktem, na mechanické vlastnosti a kritéria porušení polymerních materiálů a na zlepšování experimentálních a simulovaných technik pro stanovení chování laminovaných skel po vzniku lomu.

Výzkumné a vývojové týmy však pracují také na nových aplikacích zahrnujících tenká skla, sférická a ohýbaná skla, či na kombinace skel s dalšími materiály, jako jsou dřevo/sklo, kámen/sklo či skleněné sendvičové prvky. Výzkum se zaměřuje také na téma výroby doplňků (3D tisk) s použitím skla. Ostatní relevantní témata zahrnují další zlepšování tepelných a optických vlastností architektonických skel či integraci nových funkcí, jako jsou vedení světla, senzory a řízení, informační technologie a média - například pro adaptivní fasády. Ve spojení s pokrokem v oblasti digitálních technologií tento výzkum přináší do světa strukturálního zasklení nové významné příležitosti.