Hodnocení kvality montáže oken

Okno je jenom tak dobré, jak dobře se povede jeho montáž.

Na okna a vnější dveře jsou kladeny stále se zvyšující požadavky, a stejně tak i na jejich umístění a upevnění do stavby. Správnou a bezchybnou instalací okna do stavby musí být zaručeno především splnění jeho účelu, kterým je dostatečný přívod světla do místnosti, ochrana před povětrností, ochrana tepla, snížení až eliminace vnějšího hluku, také případná možnost větrání a výměny vzduchu, a v neposlední řadě i bezpečnost proti poranění sklem nebo pádu z výškových budov.
Uvedené vlastnosti jsou přísně definovány normami, a výrobce a dodavatel oken je povinen z nich při výrobě výplní otvorů vycházet. Kromě předpisů výrobce je to zejména Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, prostřednictvím harmonizované normy ČSN EN 14351-1 a Zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění. Na základě těchto dokumentů jsou nakonec definovány i tzv. mandatorní vlastnosti, které v rozsahu deklarace musí být u oken i po montáži splněny:

• Odolnost proti zatížení větrem EN 12211 - vyjadřuje se třídou 1-5, příp Exxx; A, B.
• Vodotěsnost EN 1027 - vyjadřuje se třídou třídou 1-9, příp Exxx; A, B.
• Součinitel prostupu tepla EN 10077-1 (celého okna) - vyjadřuje se hodnotou ve W/(m².K).
            (Požadavky na hodnotu součinitele prostupu tepla uvádí ČSN 73 0540-2.)
• Průvzdušnost EN 1026 – vyjadřuje se třídou 1-4.

• Provedení montáže okna z hlediska norem a předpisů
  K těmto požadavkům pak přistupují další podle ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování. Norma i příslušné technické pokyny poměrně široce pojednávají o správném provádění montáže oken a dveří, tak aby bylo dosaženo požadovaného účinku z hlediska bezpečnosti, odolnosti proti povětrnosti, i ochraně tepla. Montáž musí být prováděna tak, aby nedošlo ke zhoršení a znehodnocení kvality a parametrů montovaných oken a dveří.
  
  Při posuzování provedení montáže je tedy potřeba postupovat podle toho, zda tato norma a související pokyny byly, nebo nebyly, dodrženy. 
   
• Posuzování vad montáže oken
  Při posuzování vad zabudování oken a dveří je často žádoucí vycházet i z fáze přípravy a plánování. Především jde o to, zda zvolený typ a velikost výplně otvorů, jakož i jejich provedení, bylo zvoleno správně pro uvažovaný záměr.
  
  Nejde jen o estetickou stránku věci, ale i o to, zda vybraný typ okna lze použít pro dané ostění, zda ostění umožní dostatečně spolehlivé zabudování a vytvoření správné připojovací spáry, a zda okno bylo umístěno do správné pozice v ostění.
  
  Základní typy ostění a konstrukce napojení (podle ČSN 74 6077):
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  
  Správně provedené napojení výplně otvorů na konstrukci stavby musí řešit bezpečné uchycení a tvorba připojovací spáry mezi oknem a ostěním.
  
  Upevnění oken a dveří do stavby musí spolehlivě přenést všechny síly, které na tyto prvky působí, do stavebního tělesa, ale současně nesmí docházet k přenosu zatížení ze stavby na okna a dveře. K upevnění lze použít různé upevňovací a kotvící prvky:
  • rámové šrouby, tzv. turbošrouby;
  • plastové, nebo kovové hmoždinky;
  • pásové kotvy;
  • nosný profil, úhelník;
  • osazovací rám;
  • konzoly.
  
  Z hlediska kontroly jsou po otevření okna viditelné pouze první dvě varianty, takže lze zkontrolovat vhodnost kotvicích prostředků, ale hlavně jejich polohu a vzájemnou vzdálenost. Tyto parametry jsou přesně definovány a určeny jak v montážním předpise výrobce systému, tak i v normě ČSN 74 6077. Jejich nedodržením mohou vznikat poruchy, jak z hlediska bezpečnosti a pevnosti upevnění, tak i v případě možných deformací, prohnutí rámů oken a dveří. 
  
  Jiné uvedené způsoby upevnění nejsou prohlídkou okna viditelné, a lze je ověřit pouze odkrytím připojovací spáry. To by se mělo provádět jen v případě oprávněného podezření, například na nedostatečnou tuhost konstrukce, nebo při podezření na výskyt tepelných mostů, a s tím související nedostatečnou izolační schopnost připojovací spáry. 
  
  Ve všech případech provedení připojovací spáry se jedná o zajištění velmi významných vlastností zabudovaných oken. Především tedy o předepsanou šířku připojovací spáry a její správné vyplnění izolačním materiálem:

  Materiál rámového profilu okna	Doporučená šířka připojovací spáry v mm při dovolené dilataci těsnícího materiálu od 25%
  	v zalomeném ostění		v rovném ostění
  	do 3,5 m	do 4,5 m	do 1,5 m	do 3 m	do 4,5 m
  Plast (PVC) bílý	10	15	10	15	25
  Plast (PVC) barevný	15	20	15	20	301)
  POZNÁMKA:  Při jiných rámových profilech se šířka připojovací spáry stanoví podle materiálových konstant. Zvláště je nutné přihlížet na tmavé povrchy. 1) Při šířkách připojovací spáry nad 25 mm musí být prokázána vhodnost těsnicího materiálu. Nedoporučuje se šířka větší než 40 mm.

  
  Nedodržení těchto pokynů se může velmi negativně projevit na provedení připojovací spáry. Dostatečná šíře připojovací spáry je nutná pro zabezpečení dilatačních pohybů výrobku. Pokud by šíře nebyla dostatečná, může dojít ke kontaktu rámu okna nebo dveří s tělesem stavby, a v důsledku toho k deformaci, nebo dokonce prasknutí, nejčastěji rohu rámu. V případě spáry zbytečně široké, více než doporučuje ČSN 74 6077, se vytváří podmínky pro zhoršení tepelně technických a zvukově izolačních vlastností připojovací spáry, často může dojít k popraskání omítky na špaletách, a v ostění. Je to stejná vada montáže jako vyplnění velkých dutin v ostění polyuretanovou pěnou. PUR není zdicí materiál, který by měl tvořit stěny objektu. 
  
  Velmi důležitou součástí správně provedené montáže oken je uzavření montážní spáry. Nejčastěji se provádí pomocí tzv. těsnicích pásek, překomprimované pásky, nebo fólií. Někdy lze použít i tmely. Utěsnění se řídí podle doporučení dodavatele a vždy podle pravidla „těsnější zevnitř, než z venku“. Je tomu tak proto, aby se zabránilo pronikání teplejšího vlhkého vzduchu z interiéru do tělesa stavby, kde by mohlo dojít ke kondenzaci vlhkosti a následně ke vzniku plísní, jejichž spóry by se mohly šířit do vnitřních prostorů.
  
  Použité pásky a fólie musí zohledňovat:
  • stavebně fyzikální charakteristiky (např. paropropustnost, vzduchotěsnost, odolnost proti hnanému dešti aj.);
  • mechanické vlastnosti (např. elasticita, odolnost proti roztržení);
  • stavebně chemické vlastnosti (např. přilnavost);
  • stavebně technické vlastnosti (např. možnost zarovnání, začistění).
  
  Parozábrana spáry na straně interiéru a paropropustný uzávěr na straně exteriéru musí být bez přerušení proveden po celém obvodu okna. Lokální poruchy mohou vést k místním závadám z hlediska povrchových teplot, a případně i kondenzace vlhkosti.
  
  Prakticky však lze tyto poruchy a vady, stejně jako špatné podložení oken nebo jejich usazení, odhalit jen sondou či částečným odkrytím spáry v místě poruchy. Toto zjišťování vad se provádí vždy v případě odůvodněného podezření na nějaký nedostatek ve spáře. Odůvodnění může být dáno například již vnímáním průvanu v oblasti spáry. Zatímco v případě funkční nebo zasklívací spáry je určitý průtok vzduchu = průvzdušnost, přípustná podle třídy průvzdušnosti, tak v oblasti připojovací spáry je nežádoucí. Připojovací spára musí být téměř vzduchotěsná.
  
  Dalším znakem signalizujícím vadu v připojovací spáře může být kondenzace vlhkosti, zejména pokud k ní nedochází na zasklení. Připojovací spára by měla být konstruována tak, že součinitel prostupu tepla v oblasti napojení je vždy menší než kdekoliv na povrchu rámu či zasklení. Určitou indikaci o možné závadě může poskytnout i termografie. Pro faktické zjištění výskytu vady je nakonec vždy nutné provést místní odkrytí uzávěru spáry.
  
  To platí i pro případně napojené další součásti okna, jako jsou vnitřní a vnější parapety a rolety. Zejména kontrola umístění, upevnění a utěsnění vnějšího parapetu je velmi důležitá pro vyloučení zatékání vody do stavby, nebo dokonce do interiéru.
   
• Závěr
  Hodnocení montáže oken lze provést porovnáním jejího provedení s tím, jak to stanovuje norma, a případně i montážní předpisy výrobce oken. Základní informace lze získat optickým pozorováním, případně proměřením velikosti výplně ve srovnání s velikostí otvorů, odečtením rozteče upevňovacích bodů, proměřením rovinnosti umístění výplně ve zdivu. 
  
  Další požadované vlastnosti jako je provedení připojovací spáry, vyřešení jejího uzávěru a izolace, je nutné provést v případě indikace závady provedení pouze sondou, tedy odkrytím příslušné části uzávěru spáry.
  
  Tepelně technické vlastnosti napojení lze stanovit výpočtem, ale k jeho provedení je potřeba znát materiálové složení zdiva, tloušťku zdiva, způsob a provedení tepelné izolace na stěně a ostění, a již materiálové a konstrukční řešení spáry.
  
  Z hlediska posuzování vad je potřeba zmínit i kontrolu zednického zapravení montáže. To by nemělo vykazovat praskliny, odpadávání omítky, či vytváření vlhkých skvrn, které vždy prokazují netěsnost provedení spáry.
  
  Montáž oken musí být provedena tak, aby výrobky byly plně funkční, esteticky vyrovnané, a zejména nesmí docházet ke zhoršení deklarovaných vlastností výrobků. Prvním krokem při hledání a hodnocení vad je vždy kontrola správné funkčnosti výrobku a optické pozorování. Případnou montážní vadu je však potřeba vždy doložit podrobnějším ověřením a zjistit příčinu, aby ji bylo možné odstranit.
   

Autor: Ing. Čestmír Jandl
Gealan Fenster-Systeme GmbH

Tento článek je součástí obsahu Ročenky ČKLOP 2018. Náhledy Ročenek zde.