Úvod | KNIHOVNA | Stáhnout

Domů
Domů
Hledat
Hledat
Poslat email
Poslat email
Briefcase
Briefcase
Zpět
Zpět
 


Termovize ve stavební praxi, Ing. Roman Šubrt

Popis

Využití infrakamery a bezdotykových teploměrů ve stavebnictví – chyby a omyly
(součástí staženého souboru jsou navíc přílohy k daným odstavcům)
 
zpracoval: ing. Roman Šubrt a kolektiv
použité termogramy a fotografie: Ing. Roman Šubrt
vydává: Energy Consulting Service, s.r.o.; listopad 2009
 
„Publikace byla zpracována za finanční podpory Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2009 – část A – Program EFEKT“
 
Anotace:
Publikace shrnuje základní znalosti a zkušenosti potřebné pro provádění diagnostiky staveb pomocí termokamery. Na konkrétních příkladech ukazuje jak neznalost či nevhodné nastavení může ovlivnit interpretaci výsledků měření, čtenáře seznamuje se základy diagnostiky s využitím termokamery.
 
Určení uživatele:
Publikace je určena stavebním fyzikům zabývajícím se diagnostikou pomocí termokamery a dále všem těm, kteří se s výsledky měření termokamerou setkávají, ať již se jedná o laiky či odbornou veřejnost.
 
 
Využití infrakamery a bezdotykových teploměrů ve stavebnictví - chyby a omyly
 
Úvod
V listopadu 1999 vyšla ČSN EN 13187 (ČSN 73 0560) – Tepelné chování budov – Kvalitativní určení tepelných nepravidelností v pláštích budov – Infračervená metoda.
Tato norma je však metodická a nemůže postihnout možné chyby, kterých se může dopustit jedinec při měření termovizí a odhalování nedostatků ve stavbách.
Tato příručka by měla pomoci méně zkušeným při vytváření termogramů pro diagnostiku staveb, resp. by měla být informativním textem využitelným při diagnostice staveb pomocí termovizní techniky. Příručka neobsahuje definice, pojmy a vysvětlení jednotlivých fyzikálních jevů, spíše je určena pro praktické využití termovize ve stavební praxi. Přesné fyzikální definice vč. těch, které se týkají infračervené defektoskopie jsou uvedeny v příslušných normách, zejména v ČSN 73 0540-3 (definice jsou v textu této normy, vysvětlení sdílení tepla sáláním ve stavební tepelné technice v informativní příloze L).
Termovize je zařízení, které snímá objekt v infračerveném spektru a změřené hodnoty pak převádí na paletu barev. Uživatel pak může jednak podle jednotlivých barevných polí a dále pak podle konkrétních hodnot v jednotlivých bodech, oblastech, profilech… usuzovat na průběh teplot ve stavbě a tím i na případné
možné problémy ve stavbě. Rozhodně nelze říci, že termovize, resp. termogram (obrázek vytvořený termovizí) mohou odhalit tepelné mosty nebo konkretizovat problém ve stavbě, natož, jak se někteří lidé domnívají, kvatnifikovat úniky tepla.
Pouze zkušený pracovník, který je schopen interpretovat na základě svých zkušeností, znalosti stavební fyziky a znalosti konkrétních podmínek, které při měření panovaly, může použít termogram k tomu, že mu pomůže vytipovat místa, kde se mohou tepelné mosty vyskytovat, případně u jednoduchých případů může na základě termogramu přímo lokalizovat (nikoliv kvantifikovat) tepelné mosty.
 
Použití ve stavebnictví
Při termovizním měření je nutné si důsledně a neustále uvědomovat, co termovize dělá. To je nutné si uvědomovat se všemi důsledky a dosahy. Je bezpodmínečně potřeba ihned na místě odhadovat jak je teplo ve stavbě vedeno a zda termogram odpovídá možnému vedení tepla a případným možným teplotním anomáliím, které termokamera ukazuje.
 
Termovizi lze ve stavebnictví použít k mnoha různým účelům, všude tam, kde je vhodné snímat povrchovou teplotu a na jejím základě usuzovat na dění v konstrukci.
Termovizi nelze používat jako rentgen – není možné s ní pronikat pod povrch konstrukce, a tak musí být na každé měření konstrukce odhalená. Toto odhalení musí být dostatečně dlouhé na to, aby se vyrovnala teplota prostředí s odhalenou konstrukcí.
 
Na co konkrétně tedy lze termovizi ve stavebnictví používat? Nejčastěji se měření provádí v souvislosti s:
  • detekcí a lokalizací tepelných mostů (příloha 01, Termogram 1)
  • lokalizací netěsností vzduchotěsné obálky budovy (příloha 01, Termogram 2)
  • průběhů dějů souvisejících s teplotou (ochlazování konstrukce, např. při dešti nebo při náběhu chladícího systému; ohřívání konstrukce, např. při požáru nebo při náběhu topného systému) (příloha 01, Termogram 3 a 4)
  • vyhledávání zkratů v elektrickém vedení (příloha 01, Termogram 5)
  • vyhledávání netěsností komínů
  • vyhledávání netěsností v rozvodech tam, kde je rozváděné médium o jiné teplotě než teplota prostředí (příloha 01, Termogram 6)
  • lokalizací rozvodů chlazení či rozvodů tepla (např. lokalizace potrubí podlahového vytápění) (příloha 01, Termogram 7)
  • hledání lokálních změn teplot u strojů (příloha 01, Termogram 8)
V některých případech je možné použít měření termovizí při odhalování dutin v konstrukcích a k mnoha dalším účelům, kde hraje roli teplo, distribuce tepla, akumulace tepla apod.
 
Termovize: snímá v určitém úhlu a z určité vzdálenosti emitované tepelné záření o vlnové délce dané vlastnostmi zařízení a tento tepelný tok vizualizuje do určeného barevného spektra. Množství tepelného záření emitovaného tělesem je závislé na emisivitě povrchu (emisivita některých materiálů tak, jak se uvádí v ČR, bez závislosti na vlnové délce, ve které platí, je v příloze 02, v příloze 03 je pak emisivita některých materiálů v závislosti na vlnové délce, při které byla zjišťována), na úhlu snímání, na snímané vlnové délce (existují různé kamery, které jsou citlivé na různé vlnové délky, obecně se rozdělují na krátkovlnné a dlouhovlnné), na teplotě povrchu. Při interpretaci povrchových teplot na základě emitovaného tepelného záření hraje také roli teplota okolí, vzdálenost od měřeného objektu i teplota okolních předmětů.
 
V příloze 04 je několik termogramů z Karlova mostu. Každému je jasné, že sochy jsou v konstantním prostředí, mají na celém povrchu stejnou teplotu. Přesto termogramy ukazují, že zdánlivá teplota na různých částech sochy je různá. Svojí roli hraje směrovost emisivity a teplota okolních předmětů.
 
Co termovize nedělá:
Termovize NEMĚŘÍ teplotu.
Termovize NEUKAZUJE tepelné ztráty.
Termovize NEUKAZUJE (s)potřebu tepla na vytápění.
Termovize NEUKAZUJE tepelné odpory nebo součinitele prostupu tepla.
Termovize NEODHALUJE možný výskyt plísní.
Termovize NEUKAZUJE oblasti kondenzace vodní páry.
Termovize NEKVANTIFIKUJE tepelný tok.
Termovize NEUKAZUJE tepelné mosty.
Termovize NEPROKAZUJE kvalitu konstrukce.
 
Toto všechno jsou závěry, které dělá člověk, protože se domnívá, že termovize pracuje obdobným způsobem jako klasický fotoaparát, pouze v tepelném spektru, které člověk nevidí. Je to dáno mimo jiné tím, že člověk má zkušenost s vnímáním barev, které považuje za jednoznačné a neměnné na dalších podmínkách.
 
Termovize mohou převádět nasnímané tepelné záření do různých palet barev, vždy jde o to, jaký algoritmus zvolí programátor příslušného software, případně jakou barvu a systém přechodů barev naprogramuje pro barevné vyjádření jednotlivých nasnímaných tepelných záření v dané vlnové délce. V příloze 05 jsou ukázky některých barevných palet, které umožňuje software pro termovize firmy FLIR. Jde o stejný termogram. Je z nich patrné, že obecné vnímání – čím světlejší, tím teplejší, nemusí být pravda. Při zpracovávání termogramu lze navíc ovlivnit vnímání pozorovatele nastavením různého teplotního rozlišení termogramu. V příloze 06 jsou příklady, jak může různé nastavení teplotního rozsahu ovlivnit dojem z termogramu. 
 
Základní parametry ovlivňující měření
Kvalita měření je pochopitelně závislá na mnoha různých parametrech, zejména se jedná o tyto parametry:
  1. Emisivita
  2. Úhel snímání
  3. Vlnová délka
  4. Teplota okolí
  5. Vzdálenost od měřeného objektu
  6. Teplota okolních předmětů
  7. Teplota měřeného objektu
  8. Teplotní gradient
  9. Přestup tepla
  10. Rozlišení termovize
  11. Rozsah teplot na termogramu
  12. Tepelná vodivost měřené konstrukce
  13. Tepelná kapacita měřené konstrukce
  14. Proudění vzduchu
Jak tyto parametry mohou ovlivnit kvalitu měření? Věnujme se jim postupně podrobněji.
 
Při snímání je nutné si uvědomit, že emisivita má směrovost (emisivita závisí na úhlu vyzařování a je pod každým úhlem jiná – každé těleso vyzařuje určité množství energie, přitom toto množství je závislé na úhlu vyzařování). Obecně opět platí, že obvykle je emisivita přibližně konstantní v úhlu do 60 ° od kolmice, u většiny materiálů dokonce do 45 °, pod většími úhly pak emisivita již výrazně klesá a těleso má zdánlivě nižší povrchovou teplotu. Na tuto vlastnost je potřeba dávat pozor zejména při měření dvou na sebe kolmých stěn a rohů stěn, kdy bychom, aby obě stěny byly porovnatelné, měli měřit z takové pozice, aby obě stěny svírali s měřícím paprskem stejný úhel. Při měření z jiného úhlu se pak stává, že ta stěna, která je měřena pod menším úhlem, vykazuje nižší povrchovou teplotu a zdánlivě tak lépe izoluje. V příloze 08. je ukázka měření rohu stěny. Je patrné, že termogram je pořízen tak, aby obě stěny byly pod stejným úhlem. V příloze 09 je měřen delší objekt. Nižší zdánlivá teplota vzdálenější části objektu je částečně způsobena jeho větší vzdáleností od měřícího místa a částečně i větším úhlem, pod kterým se měří.
 
Vlnový rozsah termovize je také poměrně důležitý, ale protože ve stavebnictví se používají téměř výhradně dlouhovlnné systémy, není nutné toto téma více rozebírat. 
Krátkovlnné termokamery se používají zejména tam, kde je potřeba určit jinou kvalitu použitého materiálu, protože krátkovlnné termokamery měří v té vlnové délce, kde je emisivita materiálu již výrazně závislá na jeho barvě a chemickém složení.
 
 
 
  1. Emisivita
    Emisivita je vlastnost materiálu souvisící s jeho schopností emitovat tepelné záření.

    Emisivita je vlastnost závislá na mnoha parametrech, je závislá mimo jiné i na vlnové délce emitovaného tepelného záření. Obecně platí, že u dlouhovlnných termovizních systémů (vlnová délka 5 – 12 mm) není takový rozdíl mezi jednotlivými materiály, zejména není rozdíl mezi světlou a tmavou barvou. Teoreticky by neměl být rozdíl žádný, ale tmavší barva lépe přijímá sálavé teplo okolí, proto bývá menší teplotní rozdíl na termogramu patrný. Jiné to je, pokud je barevné rozlišení provedeno jiným materiálem. V příloze 07 je vidět, jak i na plakátu, který visí v exteriéru, který nemůže být z druhé strany nijak ohříván, se projeví různá emisivita různých povrchů. Dále je v této příloze uveden jeden termogram 2x s tím, že ve stejném místě je nastavena jinak emisivita materiálu a vyčíslena jiná teplota v tomto bodě.

    Emisivita při snímání krátkovlnnými termovizemi (vlnová délka 1 – 2 mm) hraje podstatně větší roli. Pokud někdo používá ve stavebnictví tuto termovizi, musí důsledně vždy zjišťovat emisivitu snímaného povrchu.
     
    U dlouhovlnných kamer to není tak nutné, protože zpravidla se snímá jeden povrch, který má, nezávisle na barvě, emisivitu stejnou. Pokud jde o materiály s vysokou emisivitou jako je dřevo, omítka, kámen, cihla apod., není chyba v měření, pokud se emisivita nastaví nepřesně, nijak veliká. U materiálů s nízkou emisivitou, což je například hliníkový plech, ale i mnoho dalších materiálů, může mít nepřesné nastavení emisivity velký dopad na měření. Například u vápenné omítky s emisivitou 0,96 její nastavení o 2 setiny jinak znamená rozdíl 2%. Avšak pokud by se jednalo o materiál s emisivitou 0,1 pak rozdíl 2 setin představuje nepřesnost 20%.
     
    Při vyhodnocování termogramů je nutné rozlišovat jednotlivé materiály a buď u různých povrchů změnit při vyhodnocování v počítači emisivitu těchto povrchů a nebo dva rozdílné povrchy mezi sebou neporovnávat.
     
  2. Úhel snímání
  3. Vlnová délka
  4. Teplota okolí
    Teplota okolí má vliv na absolutní vyčíslení teploty měřeného předmětu. Pokud je chybně zadaná, tak rozdíly teplot mezi jednotlivými body na jednom termogramu zůstanou stejné, pouze dojde k jinému vyčíslení povrchové teploty. V příloze 10 je uveden stejný termogram, pouze je v obou případech nastavena jiná teplota okolí.
  5. Vzdálenost od měřeného objektu má vliv na absolutní vyčíslení teploty měřeného předmětu. Pokud je chybně zadaná, tak rozdíly teplot mezi jednotlivými body na jednom termogramu zůstanou stejné, pouze dojde k jinému vyčíslení povrchové teploty. V příloze 11 jsou opět dva totožné termogramy, pouze u jednoho je zadaná vzdálenost 2 m a u druhého 200 m.
  6. Teplota okolních předmětů
    má opět vliv na absolutní vyčíslení teploty měřeného předmětu. Pokud jsou však v okolí různě teplé předměty, může dojít i ke zkreslení vyjádření povrchových teplot v různém rozložení na termogramu. Typickým případem je, pokud je v okolí měřeného objektu částečně jiná stavba, která má vyšší povrchovou teplotu, a částečně volná obloha s mraky (mraky mají teplotu mezi -50 až -80 °C) nebo dokonce otevřená obloha bez mraků (teplota vesmíru je cca -271 °C).
     
    Toto je dáno tím, že platí Stefan - Bolzanův zákon (stanovuje, že tepelný tok při sálání je závislý na čtvrté mocnině teploty: F = s . S . T4, kde F je tepelný tok, S je plocha, s je Stefan - Bolzanova konstanta a T je teplota v Kelvinech). Pokud tedy mají okolní budovy povrchovou teplotu například kolem 0 °C, sálají poměrně značné
    teplo na své okolí. Mraky sálají výrazně nižší energii a vesmír, tedy obloha bez mraků, nesálá téměř žádnou tepelnou energii. V příloze 12 je termogram, na němž je zachycen odraz relativně teplých větví stromu a výrazně chladnější oblohy. Druhý termogram ukazuje objekt, který je částečně zastíněný teplými okolními stavbami a
    částečně je vystaven expozici chladné oblohy. Na třetím termogramu je prosklený objekt na jehož plášti jsou zobrazeny i odlesky mraků, které mají sice velmi nízkou teplotu, ale stále vyšší, než je teplota otevřené oblohy (vesmíru).
     
  7. Teplota měřeného objektu
    Při diagnostice pomocí termokamery je nutné zdůraznit, že termovize zobrazuje povrchovou teplotu měřeného objektu. Toto zdůraznění je nutné a je třeba si při diagnostikování tento fakt neustále uvědomovat, neboť povrchová teplota nemusí vypovídat o rozložení a průběhu teplot v měřeném objektu. Klasickým příkladem je sokl domu, který může být teplý z několika důvodů. Prvním je, že do soklu proniká teplo z podzákladí, druhým je, že do soklu proniká teplo z interiéru a třetím je, že jde o teplo naakumulované z předchozího období (beton může vykazovat
    naakumulované teplo i po 24 hodinách).
    V příloze 13 je schéma úniků tepla u takovéhoto základu.
     
  8. Teplotní gradient
    Rozdíl teplot na vnějším a vnitřním povrchu konstrukce hraje významnou roli při hodnocení termogramů. Při malém teplotním spádu může dojít k tomu, že se tepelné mosty neprojeví. Teplotní spád však není dán pouze průměrnou teplotou prostředí v interiéru a v exteriéru, ale je nutné zohlednit i případné nerovnoměrné rozložení teplot, zejména na odvrácené straně hodnocené konstrukce. Klasickým příkladem jsou radiátory ústředního vytápění, které způsobují lokální ohřev konstrukce. Toto ohřátí konstrukce, nebo naopak ochlazení může být způsobeno i dalšími vlivy.
    Setkali jsme se s rodinným domem, kdy skrz strop procházelo potrubí rozvodů ústředního vytápění. Je pochopitelné, že konstrukce v tomto místě byla teplejší, což se projevilo na termogramu. Nejde tedy o klasický tepelný most způsobený zeslabením tepelné izolace, ale o vyšší povrchovou teplotu v exteriéru danou větším teplotním gradientem. V příloze 14 je uveden zmíněný objekt, kde je vyšší povrchová teplota v jednom místě ztužujícího věnce vlivem procházejících rozvodů vytápění.
     
  9. Přestup tepla
    Přestup tepla je vlastnost vypovídající o tom, jak rychle teplo přestupuje z konstrukce do vzduchu. Záleží především na rychlosti proudění vzduchu v bezprostřední blízkosti měřeného objektu. Znamená to, že místa s nižší rychlostí vzduchu okolo konstrukce (za záclonami, v koutech, rozích, okolo květin, za nábytkem… budou mít obvykle jinou teplotu než okolní konstrukce, přitom je to dáno nikoliv rozdílnými vlastnostmi konstrukce, tedy tepelnými mosty, ale pouze přestupem tepla z konstrukce do prostředí. Extrémem může být ocelová konstrukce působící jako tepelný most, která je ochlazovaná větrem. Konstrukce je pak silně ochlazovaná a tudíž je studená – i když by jinak měla být z exteriéru teplá. V příloze 15 je ukázka termogramu, na kterém je podkrovní místnost, resp. její kout pod šikminou. Na snímku je vidět bodový tepelný most v bodě 1. V bodě 2 je však zobrazené studené místo způsobené z větší části pouze nevhodně navrženým vytápěním i dispozici domu, kdy je v tomto prostoru umístěna postel.
     
  10. Rozlišení termovize
    Rozlišení termovize, tedy počet zobrazovaných bodů je podstatný údaj, který může zásadním způsobem ovlivnit odečítání teplot a tím i vyhodnocování termogramů. Termovize snímají objekty různě velkými teplotními čidly, přičemž každému bodu je přiřazena určitá teplota. Jde pochopitelně o průměrnou zdánlivou teplotu z celého snímaného bodu. Proto záleží na velikosti snímaného bodu a tím i na rozlišení termovize. Pokud například jde o termovizi s rozlišením 120 x 120 bodů a snímáme objekt o velikosti 6 m, je velikost jednoho bodu 50 mm. Znamená to, že na termogramu se vždy zobrazí průměrná teplota z bodu o velikosti 50 x 50 mm. Pokud bychom stejný objekt snímali termovizí s rozlišením 320 bodů, je velikost snímaného bodu 19,75 mm. Jsme tedy schopni zaregistrovat i bodové tepelné mosty, u liniových tepelných mostů jsme schopni identifikovat již průběh teplot v jejich okolí.
    Při diagnostice pomocí termovize lze postupovat několika různými způsoby, abychom došli k dostatečnému zpřesnění výsledků. Prvním je volba vhodné vzdálenosti od měřeného objektu. Tato volba však může být ovlivněna několika příčinami, proč volíme jinou vzdálenost, než optimální. První je, že se k objektu nemůžeme dostatečně přiblížit – obvykle se jedná při měření větších objektů o snímání horních částí objektů. Druhým případem je, pokud chceme mít termogram dostatečně ilustrativní, je potřeba na něm vidět nejen inkriminované místo, ale i jeho
    okolí.
    V příloze 16 je na termogramech člověka dokumentováno, jak zvětšováním velikosti oblasti,  kterou snímá jeden bod zaniká zobrazení některých detailů a snižuje se i maximální teplota snímaného objektu.
    Z uvedených termogramů je patrné, jak klesá rozlišovací schopnost termokamery s rostoucí vzdáleností (nebo s klesajícím počtem zobrazovacích bodů). Na termogramech je dokumentováno snížení maximální měřené zdánlivé teploty z původní hodnoty 35,4 na 32,8 °C.
    Snižování teploty se v tomto případě děje na základě rostoucích rozměrů zobrazovacího bodu, a tudíž průměrování hodnot z větší plochy. Zvětšování rozměrů zobrazovacích bodů se vzdáleností měřeného objektu infrakamer s různým rozlišením a zobrazovacími úhly je patrné v tabulkách uvedených v příloze 17, kde jsou uvedeny různé termokamery s různým rozlišením a velikostí zobrazovacího bodu v závislosti na vzdálenosti měřeného objektu.
    Pokud potřebujeme snímat vzdálenější či větší objekt, lze postupovat několika způsoby. Prvním je používat termovizi s dostatečným rozlišením. V diagnostické stavební praxi se obvykle v současné době uvádí, že hranicí termokamer pro profesionální diagnostiku je rozlišení 320 x 240 bodů, což je první kamera, která se označuje jako profesionální. Termokamery s nižším rozlišením jsou pak vhodné pro ostatní oblasti použití, případně pro interní diagnostiku objektů, kterou si provádí firma sama pro sebe. Termokamery s rozlišením 320 x 240 bodů a více jsou pak využívány specialisty pro diagnostiku budov.
    Druhou možností, jak získat termogram s vyšším rozlišením je využít softwarové výbavy některých termokamer, která umožňuje v počítači jednotlivé termogramy sesadit k sobě a nadále pak s nimi pracovat jako s jedním termogramem. Třetí možností je pak využít výměnných objektivů a na každé měření pak zvolit příslušný objektiv tak, aby výsledek byl vhodný pro diagnostiku. V této souvislosti se mi osvědčilo pořídit celkový termogram snímaného objektu objektivem s menší
    ohniskovou vzdáleností a následně pak pro zobrazování detailů použít větší ohniskovou vzdálenost tak, aby bylo patrné rozložení zdánlivých povrchových teplot dle potřeby.
    Ačkoliv termovizní snímek lze získat v různých rozlišeních, díky optickým zobrazovacím úhlům je snímek pořízen ze čtvercových bodů, u kterých se tedy lineárně mění jak horizontální tak vertikální rozměr se vzdáleností objektu. Některé termokamery pak ještě barevné zobrazení přepočítávají tak, aby nebyly patrné jednotlivé snímací body, ale aby barevné spektrum na sebe plynule navazovalo.

    Souhrn:
    • rozměr pixelu klesá s rostoucím rozlišením
    • rozměr pixelu vzrůstá lineárně se vzdáleností objektu
    • formát rozlišení + optika = čtvercové pixely
       
    V příloze 17 jsou také uvedeny velikosti plochy objektu, která bude zobrazena jedním pixelem uvedených infrakamer. V tomto případě je závislost kvadratická, jelikož jde o závislost plošné míry na délkové míře.
    Tento údaj o velikosti plochy je rozhodující pro získání hodnoty teploty, jelikož infrakamera z uvedené plochy snímá tepelné záření jako průměrnou hodnotu. Platí, že čím větší plocha, tím větší je pravděpodobnost většího rozdílu teploty na dané ploše, což může vést k větší chybě měření.
  11. Rozsah teplot na termogramu
    Při zpracování termogramů lze nastavit různý rozsah teplot. Podle toho pozorovatel vnímá snímaný objekt jako kritický a nebo jako objekt s menší teplotní nerovnováhou. Vhodným zvolením palety barev a teplotního rozlišení pak lze potlačit nebo zdůraznit teplotní anomálie tak, aby laický příjemce termogramu z něj pochopil to, co mu chce zpracovatel termogramů sdělit.
     
    V příloze 18 je uveden příklad, jak lze změnou rozlišení ovlivnit dojem pozorovatele z velikosti úniků tepla.
     
  12. Tepelná vodivost měřené konstrukce
    Při měření termokamerou je nutné si uvědomit, že měřená konstrukce má tepelnou vodivost trojrozměrnou. Při větší tepelné vodivosti povrchu se tak může stát, že konstrukci vnímáme jako homogenní, neboť má rovnoměrné rozložení povrchových teplot. Toto může být obzvláště zavádějící, pokud snímaný objekt má vysokou tepelnou vodivost povrchové vrstvy, dále pokud se jedná o konstrukci, která je poměrně masivní v povrchové části, a nebo pokud je použitý stavební materiál anizotropní, tedy ten, který má různou tepelnou vodivost v různých směrech.
     
    Typickým příkladem je uložení dřevěného trámu ve zdivu. Zde dochází k výraznému tepelnému mostu, povrchová teplota trámu je výrazně nižší než jinde, ovšem na povrchu z exteriéru toto není patrné, neboť se jedná o poměrně malou oblastzeslabení zdiva a vzhledem k tomu, že zdivo je relativně dobrý vodič, dochází k tomu, že povrchová teplota z exteriéru je rovnoměrná. Toto je zdokumentováno v příloze 19, kde je výpočet trojrozměrného teplotního pole dřevěného trámu a
    termogram domu postaveného touto technologií.
     
    V této příloze je i ukázka měření kotvy u odvětrávaného zateplovacího systému a výpočet tepelného mostu touto kotvou. Výpočtem bylo zjištěno, že kotva způsobuje zhoršení tepelněizolačních vlastností systému i o více jak 20 %, přesto v termogramu se tato kotva jeví jako chladná a tudíž tepelně izolační.
  13. Tepelná kapacita měřené konstrukce
    Vždy je nutné vycházet z reálných klimatických údajů, které byly v době měření.
    Příkladem chyb, které mohou vzniknout při diagnostikou termokamerou, je těžká stavební konstrukce, která je prochlazená a tudíž vyzařuje minimální množství tepla, i když by její konstrukcí docházelo k relativně velkému toku tepla. Může nastat i opak, kdy konstrukce má z předchozího období naakumulované teplo a toto vyzařuje. Konstrukce se jeví jako teplá – při pohledu z exteriéru působí jako výrazný tepelný most, naopak z interiéru může působit jako dobrý tepelný izolant.

    Pro vyhodnocování termogramů má velký vliv i tepelná kapacita materiálů a průběh teplot před měřením. Jeden případ je uveden v příloze 13, kdy vysoká tepelná kapacita soklu může mít vliv
    na zdánlivou teplotu tohoto soklu.
    Další příklady jsou uvedeny v příloze 20. Prvním je termogram hmoždinek u kontaktního zateplovacího systému (ETICS). Hmoždinky způsobují mírný tepelný most. Předmětný termogram byl pořízen v časných ranních hodinách (před východem slunce), avšak již docházelo k postupnému zvyšování teploty vzduchu. Od něj se ohřála tenkovrstvá omítka. Na hmoždinkách je ale větší vrstva lepidla, tudíž je zde vyšší tepelná akumulace a proto hmoždinky mají nižší povrchovou teplotu.

    Druhý případ ukazuje totéž na větší ploše. Na fotografii i termogramech je jeden a tentýž dům. Termogramy jsou pořízeny s odstupem několika hodin. Na termogramu pořízeném v noci je patrné rozložení teplot tak, jak je lze předpokládat, tedy že zateplený dům bude mít lepší tepelně izolační schopnosti. Ovšem měření provedené v dopoledních hodinách, resp. termogram provedený v tuto dobu naznačuje, že povrchová teplota zatepleného objektu je vyšší, než nezatepleného. Pokud má nějaká plocha v exteriéru vyšší povrchovou teplotu, lze předpokládat, že jejím prostřednictvím uniká více tepla, tudíž je hůře tepelně izolovaná. V tomto případě toto však není pravda – pouze došlo ke zvýšení teploty vnější povrchové teploty, která má malou tepelnou setrvačnost, tudíž se rychleji ohřála než sousední železobetonová plocha, byť ta je více ohřívána z interiéru.
     
  14. Proudění vzduchu
    Proudící vzduch přenáší teplo, může tedy lokálně ohřívat či ochlazovat konstrukci, která se tak jeví jako studená či teplá vlivem prostupu tepla. V praxi při diagnostice termokamerou se lze s tímto jevem setkat zejména tam, kde dochází k ohřívání vzduchu, například o fasádu či okna, a tento vzduch stoupá vzhůru. Pokud dorazí k nějaké části konstrukce, která je vodorovná (například nadpraží okna, převis střechy apod.), tak se zde začne shromažďovat a konstrukci lokálně ohřívá. Vyšší teplota konstrukce v tomto místě tedy není dána tepelným mostem, jak by se mohlo zdát, nýbrž ohřátím konstrukce teplým stoupajícím vzduchem. Velmi často je obtížné
    přesně určit, zda vyšší teplota konstrukce byla způsobena právě tímto vzduchem a nebo tepelným mostem. Pokud je mírný vánek, tak lze u těchto teplotních anomálií vysledovat, že jsou rovnoměrné, avšak na jedné straně menší než na druhé, což je dáno právě zapojením pohybu teplého vzduchu větrem.V příloze 21 jsou termogramy dokumentující tento jev.
     
 
Příklady měření termovizí
  1. Měření vzorku lehké konstrukce
    Úkolem bylo osadit do místnosti vzorek místo okna a po ustálení teploty změřit vliv různých simulovaných vad v tepelné izolaci. Jako teoretická příprava pak byl proveden dynamický výpočet průběhu teplot v jednovrstvé konstrukci. Z tohoto výpočtu vyplynulo, že po cca 4800 vteřin (1,5 hod) dojde k téměř ustálenému teplotnímu poli (viz graf v příloze 22). Měření se následně prováděla minimálně po 2 hodinách od instalace vzorku tak, aby měření bylo prováděno v ustáleném teplotním stavu. Jeden z provedených termogramů – měření různých typů hmoždinek – je uveden v příloze 22. Další zde uvedené termogramy jsou další měření z této sekvence měření. Měření probíhalo vždy na 6 vzorcích současně. Tyto vzorky se pak měnily za další a po ustálení teploty bylo opět provedeno další měření nové série vzorků. Aby bylo při diagnostikování termogramů v kanceláři jednoznačné, o jaké vzorky se vždy jedná, označovali jsme je vztyčenými prsty – příslušný počet pak značil příslušný vzorek.
     
  2. Měření srubové stěny
    Úkolem bylo zjistit vady v tepelné izolaci srubu a odhalit, proč je výkon topného systému nedostatečný. Nejprve bylo provedeno termovizní měření a následně byl proveden výpočet dvojrozměrného vedení tepla srubovou stěnou. Výsledek měření i příslušný termogram je v příloze 23. (Pozn.: Problém vznikl tak, že stěna měla v certifikátu uveden výrazně vyšší tepelný odpor zjištěný výpočtem, než jaká byla realita.)
     
  3. Měření tepelných mostů
    Velmi často je úkolem detekovat tepelné mosty a posoudit jejich příčinu, zejména se vyjádřit, zda jde o tepelný most způsobený chybným provedením nebo nikoliv. Tyto úlohy mají vždy 2 roviny. První je teoreticky daný tepelný most kvantifikovat a dále jej dokumentovat termogramem. V příloze 24 je uveden jako příklad roh budovy, ovšem častěji se jedná o ostatní místa objektu jako je pozednice, krokve, rohy budov apod.
    Při výpočtech je vždy nutné také uvažovat skutečný teplotní gradient odpovídající teplotám, které panovaly při termovizním měření. Dále je nutné uvažovat s pokud možno co nejrealističtějšími okrajovými podmínkami, zejména se součinitelem přestupu tepla z vnějšího povrchu do vzduchu. (Je ovlivněn rychlostí proudění vzduchu).
     
  4. Měření tepelných mostů na střechách
    Při zateplování plochých střech dochází k mnoha závadám, které mohou vést k problémům. Protože se však jedná o relativně malé tepelné mosty, závada se buď projeví pouze zvýšenou potřebou tepla na vytápění a nebo se závada projeví až po delší době, zpravidla několika letech, kdy již na dílo není záruka. Proto je potřeba zejména realizace plochých střech kontrolovat. Jako jedna z výborných metod se osvědčila kontrola pomocí termovize, neboť ta odhalí tepelné mosty, ať již způsobené sparami mezi deskami tepelné izolace či hmoždinkami. V příloze 25 je několik takovýchto termogramů plochých střech.
     
  5. Měření vzduchotěsnosti objektů
    Vzduchotěsnost objektů se měří blower door testem. Ten umožňuje kvantifikovat množství vzduchu proudícího do (z) místnosti za předem definovaných podmínek, respektive za změřených podmínek s tím, že kvantitu lze následně přepočítat na normové podmínky. Blower door test ovšem neumožňuje určit přesné místo zdroje netěsností. To lze určit buď sledováním pocitu průvanu, anemometrem a nebo, což je velmi jednoduché, pomocí termokamery. Dokonce lze říci, že před tím, než v ČR bylo zařízení na Blower door test, zjišťovali jsme netěsnosti objektu pouze termovizí.
     
  6. Vliv člověka na měření
    V příloze 27 je obrázek, jak může ovlivnit dotek člověka měřený předmět. Stopy jsou úsměvné, ovšem nepozorný otisk ruky při ohledání místa měření či pobyt zvířete v měřené oblasti mohou vyvolat jevy, nad jejichž vysvětlením se stráví několik minut času, než se dospěje k závěru, že měření bylo ovlivněno ohřátím živým tvorem (nebo naopak ochlazeno odloženými věcmi apod.)
     
    Na termogramu jsou patrné stopy člověka na podlaze – tyto stopy jsou patrné i
    několik desítek minut podle toho, o jakou podlahu se jedná a jak dlouho stál člověk
    na místě.